Historie

Z Oravy, přímo z obce Podbiel, pocházela moje babička Terezie Kinská (rozená Chajdiaková). A i když se provdala do Čech, další část rodiny na Oravě stále žije. Do Podbiela jsem tedy s rodiči jezdila od svého dětství a spaní v drevenici a ručně tkané koberce, které byly součástí každé domácnosti, mě vlastně až tak neoslovovaly a nepřipadaly mi vzácné a neobvyklé. Věděla jsem asi tolik, že doma schováváme staré obnošené oblečení, ze kterého se koberce dají tkát, a že si taky nějaký koberec odvezeme, protože jsme je mívali na schodech na půdu a vlastě je tam máme stále. Jak tkalcovský stav vypadá, jsem spíš věděla z filmu Krakonoš a lyžníci. Na Oravu jsme totiž jezdívali v létě a to prý byl stav, jak mi říkala teta, v takové hospodářské budově, kam se chodilo tkát jen pří nepřízni počasí. Jinak v zimě byl uvnitř stavení aby se u něho mohlo trávit co nejvíce času. Když si mé bratr mé babičky postavil ve stejné obci vlastní dům, tak se tkalcovský stav přestěhoval tam, a to už si pamatují i mí strýcové a tety. Pak se díky modernějšímu způsobu života a zaměstnanosti mimo obec postupně tkát přestalo, a stav zaujal svoje místo na půdě, kde čekal na znovuobjevení. Nedokážu ani přesně stáři tohoto stavu určit, ale odhaduji ho tak na 140let.

Druhý tkalcovský stav, který jsem dostala, je dle svého provedení, ještě starší. Nitěnky měl opravdu z nití, ale pro dnešní práci by bylo těžké s nimi pracovat, tak je mám zakonzervované a uskladněné a v listu mám nitěnky kovové. Tento stav má i více zdobných prvků. 

Současnost

V současné době, poté, co dostal tkalcovský stav svůj nový kabátek a pár nových koleček od pana Zdeňka Kubáka ze Strmilova, stojí stav v části mé prodejny s oblečením (www.cottonlitomerice.cz ). Zde mám ke tkaní prostor i čas, a také se zde, nebo před obchodem na lavičce odehrává veškerá příprava ke tkaní. Tím mám na mysli uskladnění a hlavně trhání materiálu na proužky a pak motání do klubíček nebo na tkalcovskou jehlu. V pracovní době, nebo po dohodě kdykoli, ráda tkalcovský stav zákazníkům a dalším zájemcům předvedu, řeknu o historii a původu, ukážu, jak se tká a jaké koberečky jsem už utkala. 

 Též tu mám vystaven jeden koberec původní, tak jak jsem ho od babičky dostala. Návštěvníci tudíž mohou posoudit současnou moji tvorbu a tehdejší zpracování materiálu. Jako první návštěvníky jsem tu měla žáky ze soukromé základní školy Lingua Universal S.r.o. Mohli si zkusit protáhnout jehlu osnovou a část koberečku utkat. K tomu se jim dostalo poučení o recyklaci materiálu o ruční tvorbě a smyslu doma vyrobených dárků pro radost, o tom, že ne všechny věci jsou vždy za peníze. V nedávné době se byli s tkaním seznámit malí dobrovolní hasiči z Křešic. A před prázdninami jsem tu uvítala žáky ze školy Boženy Němcové z Litoměřic. Zhruba po dvou letech jsem na prvním stavu zpracovala veškerou osnovu, asi 250m, která byla na osnovním vále navinuta. Při zavádění nové osnovy jsme se pokusily navléknout ji tak, aby i osnovní nitě tvořily pruhy. Tyto vzory naleznete na kobercích, jejichž názvy začínají na písmenko C a Č. Každou další osnovu se vždy snažím zavést originálně a vlastně se stále učím a improvizuji. Od listopadu 2015 mám ještě jeden tkalcovský stav, též původem z Oravy. Dle pana Kubáka (jehož zásah a údržba byla opět potřeba), je tento stav ještě starší, než ten můj původní. Pro mě je podstatnou změnou a přínosem to, že je osnovní vál užší, a tak mohu vyrábět i koberce široké 60cm. Těž jsem si nechala navinout silnější osnovní nitě, a tak jsou koberce těžší a hutnější. Názvy těchto koberců budou pojmenovávány podle svatých, které začínají písmenkem D. A protože člověk je tvor tvořivý a stále chce objevovat něco nového, posouvat se a zdokonalovat,tak i já jsem se začala ohlížet po nějakém oživení. Abych zachovala myšlenku recyklace tkaním, podařilo se mi objevit užasný odpadní materiál, ze kterého jsem začala vyrábět koberce a předložky, které se hodí i do moderních interiérů. Tyto koberce mají jména, která začínjí na písmeno F. A jsou tvořeny z textilního ořezu. 

Nedotkaný příběh....

Kdykoliv vezmu do ruky materiál, ze kterého se chystám tkát, přemýšlím, odkud asi pochází, komu a k čemu sloužil, kdo a jak ho asi používal, jaký ten člověk byl, jak se k té věci choval, jak příjemný materiál je na omak, jak voní....

Pak při vlastním tkaní, nebo už při zpracovávání a přípravě toho kousku látky, vdechuji budoucímu koberečku svůj příběh, myslím na toho, komu je určený. Přeji si, aby se mu líbil, udělal radost a hodil se tam, kam je určen.

A další příběhy si už můžete dotkat sami. Třeba tím, jakým způsobem se stává součástí vašeho domova, kde má své místo a nebo tím, že na něj ukládáte třeba své oblíbené boty, nebo na něm lehává váš zvířecí milaček, nebo vás jen prostě nestudí bosé nohy na dlažbě v koupelně.... A tak jsme potom všichni součástí, nebo takovou osnovou koberečkového příběhu, a zatkáváme do něho své jednotlivé nitky, koloběh života věčně nedotkaný.....